Test chuti mrazuodolných citrusů
Tento rok mám první příležitost ochutnat a hlavně porovnat mezi sebou různé odrůdy mrazuodolných citrusů, které poprvé zaplodily v mých podmínkách, což je vždy lepší, než se spoléhat na popisy od ostatních pěstitelů nebo v literatuře, protože na chuť citrusových plodů má hodně velký vliv klima v oblasti, kde jsou pěstovány. Takže popsaná dobrá chuť mrazuodolných citrusů pěstovaných v různých oblastech Evropy nebo USA, které mohou mít stejně drsné zimy jako my, ale také podstatně teplejší a delší vegetační období se může celkem výrazně lišit a být v našich podmínkách o dost horší…
Popis testovaných mrazuodolných odrůd citrusů
Ichangstar 60
Nový mrazuodolný hybrid vyšlechtil citrusář Ilya, žijící v Paříži, přenesením pylu Ichang papedy na květ Citrumela 5 Star. Ze stovky semenáčů z tohoto křížení vysazených do volné půdy v oblasti Paříže, kde teploty krátkodobě mohou klesnout i na -15°C, přežilo do roku 2019 jen 15. Ichangstar 60 během těchto let neměl viditelné žádné poškození mrazem, zdá se odolnější než oba rodiče, přibližně kolem – 15°C.
Odolnost v našich podmínkách jsem testoval během posledních 2 zim v nevytápěném skleníku s venkovními minimy -14°C a -8°C uvnitř skleníku, což Ichangstar 60 zvládl bez poškození, takže letos ho otestuji venku s ochranou pouze v podobě několika vrstev bílé netkané textilie.
Rouby jsem díky vstřícnosti citrusáře Ilyi z Paříže narouboval na jaře v roce 2020 na semenáč trifoliáty, následující rok poprvé kvetl, ale všechny květy měly malou, nevyvinutou bliznu, takže plody se ještě nevyvinuly. Rostlina mohutně zakvetla i v letošním roce, první květy se otevřely kolem 25. dubna a většina dozrálých plodů je z květů, které se otevřely někdy v polovině května.
Plody se začaly vybarvovat někdy v polovině října, víceméně žluté byly na konci října, snad jen úplný spodek plodů byl stále spíše zelený, i když by šly už v tomto stavu sklízet. Jedná se tak o ranou odrůdu, která ve skleníku v našich podmínkách je schopná dozrát do konce října, tj za cca 170 dnů od kvetení.
Yuzu 1-754
Yuzu patří mezi tradiční japonské kyseloplodé odrůdy pěstované v Japonsku po staletí, existuje mnoho různých odrůd, ale dobře zdokumentovaných a ověřených informací o pěstování jednotlivých odrůd Yuzu v Evropě, natož v našich podmínkách, je naprosté minimum. Je to škoda, protože Yuzu poskytuje kvalitní plody a cení se i pro specifickou vůni a chuť kůry, která je v posledních letech i mimo Japonsko módní záležitostí.
Yuzu by mělo vydržet teploty kolem – 12°C, podle kusých informací někde ve Francii přežilo i -15°C, ale v západní Evropě většinou jde jen o krátkodobé poklesy, které ovšem v podmínkách střední Evropy trvají podstatně déle. Pro naše podmínky užitečnější informace o odolnosti Yuzu podal jeden pěstitel z Bulharska, který udává mráz -12°C, kdy je jeho Yuzu ještě bez poškození, – 15°C jako hranici, po které Yuzu vymrzlo opakovaně až k zemi, ale opět vyrašilo a po 14 letech jeho semenáč Yuzu přinesl i první plody.
U nás budu testovat odolnost jednotlivých odrůd Yuzu v následujících letech, zkušenosti se semenáčem Yuzu původem z USA v nevytápěném skleníku zatím nejsou moc povzbudivé a rostlina vykazovala poškození listů i větví při relativně mírné zimě, s minimem ve skleníku kolem -7°C.
Nicméně dnes testované Yuzu 1-754 se k nám dostalo někdy před rokem 1989, jediný dochovaný popis pochází ze seznamu odrůd Karla Urbana, který se v minulosti zasloužil o zpřístupnění mnoha odrůd citrusů naším pěstitelům. Popis je velmi stručný:
C. Junos Juzu No. 1 – 754 – v. st. Batumi Zelený Mys [ malé sladké plody ]
Původ této odrůdy Yuzu je tak v někdejší sovětské výzkumné stanici, v dnešní Botanické zahradě Zelený Mys v gruzínském městě Batumi na pobřeží Černého moře. Podle popisu by měla mít tato odrůda malé sladké plody, což by moc neodpovídalo Yuzu, které patří mezi kyselé odrůdy.
Yuzu 1-754 jsem získal od pěstitele Karla Mundla, díky jehož snaze se podařilo uchovat alespoň některé unikátní odrůdy z kolekce Karla Urbana, když kvůli vysokému věku postupně rušil sbírku. Yuzu 1-754 jsem narouboval na podnož trifoliáty společně s dalšími odrůdami na jaře 2020, jde v podstatě o jednu kratší větev, která díky konkurenci ostatních naroubovaných odrůd moc nevyrostla, ale v minulém roce jsem ji ještě přerouboval na další podnož společně s dvěma odrůdami Yuzu, kde má více prostoru pro růst, takže budu mít časem přesnější srovnání plodů 3 různých odrůd Yuzu na jedné podnoži.
Má rostlina Yuzu 1-754 poprvé vykvetla letos na jaře asi o 2-3 týdny déle než mé ostatní citrusy, takže se posunula i sklizeň, v říjnu byly plody stále zelené, barvit se začaly až v listopadu a plně vybarvené jsem je sklidil 6.12. 2022. Uvidím jestli se bude pozdější kvetení opakovat i další rok, případně se pokusím přesněji zaznamenat počet dnů od květu do sklizně. Každopádně toto Yuzu zvládlo dozrát do konce listopadu, takže jde o vcelku ranou odrůdu schopnou dozrát i v našich podmínkách během jedné sezóny.
N1 Tri Voss
Tento hybrid vyšlechtil německý pěstitel Bernhard Voss, který se v minulých letech snažil vyšlechtit mrazuodolné citrusy pro klimatické podmínky Německa, což se mu nakonec úplně nepodařilo a po jedné obzvlášť tuhé zimě, kdy přišel o spoustu rostlin se dnes už této činnosti nevěnuje. Nicméně díky jeho snaze se do Evropy dostala spousta zajímavých mrazuodolných citrusů a také se naštěstí dochovaly některé jeho vyšlechtěné hybridy.
Mezi nejznámější patří odrůda N1 Tri Voss, která podle originálního popisu vznikla opylením Ichang papedy (C. ichangensis), kterou Voss označoval jako N1, tento rodič měl mandarince podobné, kyselé, žluté kulovité plody, hořké, někdy bez semen, ale někdy obsahovaly až 60 zygotických semen, rostlina měla být odolná do – 10°C.
Dárcem pylu měl být Poncirus trifoliáta, tedy nejmrazuvzdornější citrus s odolností do – 25°C, i když i u citrusů platí, že otec je také někdy poněkud nejistý a je možné, že k opylení mohlo dojít i pylem některého hybridu s poncirusem. Každopádně výsledný hybrid má vzhledem k nekvalitě plodů udávaných rodičů překvapivě jedlé, atraktivní hruškovité plody a je poměrně mrazuodolný.
I když zde se údaje o jeho mrazuodolnosti také rozcházejí, Bernhard udával -12°C a podle některých zpráv jsou hlavně starší větve náchylné k popraskání kůry mrazem, což by mohlo znamenat, že se N1 Tri Voss probouzí příliš brzy z dormance a jak začne proudit míza dochází k rozsáhlým poškozením. Jeden pěstitel z Polska zkusil vysadit N1 Tri Voss venku a během tuhé zimy s -21°C minimem byla rostlina velmi poškozena, nicméně přežila a v další sezóně obrazila.
Osobně jsem zkoušel testovat pouze hybridní semenáče N1 Tri Voss, které vznikly pravděpodobně opylením N1 Tri Voss některými z běžných citrusů a v podmínkách nevytápěného skleníku s velkým kolísáním teplot se moc neosvědčily a došlo u nich ke ztrátě většiny listů i některých větví. V příštím roce budu muset naroubovat N1 Tri Voss na další podnož a vyzkoušet její odolnost v mých podmínkách, pak budu vědět víc…
N1 Tri Voss mám naroubovaný na stejné podnoži jako Yuzu 1-754, zde kvete jako jeden z prvních citrusů v mé sbírce, což by svědčilo pro rychlý nástup rašení. Plody z květů z první poloviny května se začaly vybarvovat na konci října, plně vybarveny byly na konci listopadu, takže opět jde o relativně ranou odrůdu, která dozraje alespoň v listopadu.
Poncirus trifoliáta PRP K21
Poncirus je nejmrazuodolnějším citrusem, který jako jediný můžete bez větších obav zasadit u nás venku do volné půdy a bude pravidelně plodit, navíc stihne dozrát velmi brzy během října, i když bohužel plody většiny trifoliát obsahují lepkavé oleje a nejsou tak zrovna moc poživatelné.
Tento testovaný poncirus jsem pořídil někdy před 10 lety jako malý semenáč a je stále zasazený v květináči, poprvé kvetl v roce 2021, ale plody přinesl až letos. Jedná se o velkokvětý typ s poměrně velkými plody, tento rok má největší plody ze všech mých trifoliát.
Sklizeň testovaných plodů a podmínky pěstování
Plody N1 Tri Voss, Ichangstar 60 a Yuzu byly sklizeny ve stejný den 6.12. 2022 z rostlin naroubovaných na trifoliátové podnoži, pěstovaných v kontejneru, Ichangstar 60 byl celou sezónu uvnitř polykarbonátového skleníku, Yuzu a N1 Tri Voss na stejné podnoži byly přes léto až do října venku, dozrávání už bylo také ve skleníku.
Poncirus PRP K21 je celý rok pěstován venku v kontejneru, přes zimu je pouze květináč zapuštěn do země, plody byly sklizeny na konci října a uchovány do 6.12. 2022 v prostorách s teplotou v rozmezí 0°C – 10°C, plody všech odrůd byly testovány 6.12. 2022.
Všechny květy kromě Yuzu, ze kterých se vyvinuly testované plody byly opyleny pylem pomela Chandler, na fotce můžete vidět rozdíl velikosti plodů, pomelo má 500g a 12 cm v průměru, testované plody se pohybují od 80g do 40g, velikost od 6cm do 4cm, viz první obrázek. Případné hybridy z tohoto opylení by tak mohly mít podstatně větší plody, ale také nižší mrazuodolnost.
Řez plody
V následující galerii vidíte detailní fotky rozříznutých plodů, na kterých je dobře vidět znatelné rozdíly v barvě dužiny, množství semen, tloušťce kůry, takže je nemá smysl zde podrobně popisovat…
Hodnocení vůně plodu
Nejvíce intenzivní vůni při půlení plodů měl jednoznačně Yuzu, příjemnou vůni má i Ichangstar a N1 Tri Voss, nejhorší je trifoliáta, zvláště po rozpůlení plodu má spíše nepříjemnou vůni. Kůra Yuzu se běžně zpracovává na výborné marmelády, případně do likérů nebo po naložení kůry do sklenice s medem lze použít jako tradiční korejský čaj.
Kůra Ichangstaru by šla nejspíš využít podobně jako kůra z hořkých pomerančů na přípravu tradiční marmelády, je v ní obsažena hořká chuť, kůra N1 Tri Voss a trifoliáty se zřejmě nevyplatí dále zpracovávat.
Chuť plodu
Ichangstar 60
Největší z testovaných plodů obsahoval spoustu velkých semen, tlusté bílé albedo, tuhé hořké membrány, které oddělují segmenty, takže na ochutnání toho po vyjmutí semen moc nezbylo. Dužina šla konzumovat pouze vybíráním špičkou nože a tyto malé kousky dužiny neměly žádnou pachuť trifoliáty ani lepkavé oleje. Chuť byla spíše kyselejší, ale jen mírně, naměřil jsem Brix 11°, bohužel vzhledem k malému množství dužiny se při nabírání dalo jen těžko vyhnout hořkým membránám a bílému albedu, takže chuti dominovala spíše lehká hořkost, která kazila jinak celkem přijatelnou chuť.
Yuzu 1-754
Druhý největší plod tohoto testu odrůdy Yuzu byl příjemným překvapením, vnitřek plodu opět obsahoval velké množství semen, ta byla ale menší a také bílé albedo bylo podstatně tenčí, takže v plodu přeci jen zůstalo více dužiny na ochutnání. Dužina šla konzumovat lžičkou včetně membrán, takže bylo možné vcelku lehce vyjíst celý vnitřek plodu.
Chuť byla jednoznačně nejlepší z testu, příjemná sladko kyselá (Brix 10°), žádná hořkost ani pachutě nebyly cítit dokonce ani v membránách, mimo semen tak lze využít v podstatě celý plod Yuzu, který má tak nejlepší výtěžnost v testu a tuto konkrétní odrůdu Yuzu tak moho s klidem doporučit, i když zbývá ještě pořádně otestovat mrazuodolnost a zjistit jak bude odolávat velkým výkyvům teplot v nevytápěném skleníku.
N1 Tri Voss
Velikost plodu u mě je podstatně menší než u velké rostliny rostoucí ve volné půdě ve skleníku Petra Brože, kde jsem získal rouby této odrůdy, v průměru měly zhruba 60g, ale měl jsem i 114g plod. V mých podmínkách na mladé podnoži v kontejneru zatím plody dosahují pouze 40g, uvidíme jestli se časem jak rostlina zesílí jejich velikost zvětší.
N1 Tri Voss obsahuje obvykle také kolem 20 -30 velkých semen, testovaný plod i přes ruční opylení pomelem Chandler, které zřejmě nebylo úspěšné, obsahuje poměrně málo semen a má více dužiny, než je obvyklé. V minulosti byla v chuti N1 Tri Voss cítit poměrně výrazná zvláštní příchuť, ta v letošním plodu byla téměř neznatelná a dužina měla vcelku příjemnou, více kyselejší chuť bez hořkosti a žádné lepkavé oleje nebo vliv poncirusu nebyl znát.
Plod šel jíst spíše jen nožem, na lžičku jsou membrány příliš tuhé, samotná šťáva po smíchání s vodou a cukrem poskytne docela chutnou limonádu. Plody N1 Tri Voss v minulých 2 letech byly pro přímý konzum dost kyselé s výraznější příchutí, ale letos by šel plod konzumovat vcelku dobře podobně jako grep.
Poncirus trifoliáta PRP K21
Nejmenší z testovaných plodů měl na poměry trifoliáty poměrně slušný obsah dužiny, i když také obsahuje velké množství semen, stále bylo co ochutnat a chuť byla překvapivě dobrá, nasládlá, žádná výrazná kyselost nebo hořkost nebyla patrná. To se bohužel nedá říct o obsahu lepivých olejů uvnitř plodu, které i po ochutnání malého kousku cítíte na zubech, stejně tak ulpí na všem použitém náčiní.
Obsah Brix jsem nemohl změřit, protože nebylo možné vymáčknout v podstatě ani kapku šťávy, ale pocitově byla tato trifoliáta druhá nejsladší v tomto testu. Ve srovnání s průměrem trifoliát má tato rostlina lehce nadprůměrné plody s vcelku přijatelnou chutí, ale „gurmánský“ zážitek vám hodně zkazí lepkavé látky uvnitř plodu, které pevně přilnou na všem, čeho se dotknou.
Komentáře
2 komentáře k článku "Test chuti mrazuodolných citrusů"
Díky za pochvalu, letos se sezóna pro citrusy opravdu vydařila, až na to letní krupobití co mi označkovalo venkovní citrusy 🙂 Ilya dnes zveřejnil foto plodu Ichangstaru 60 z jeho mateřské rostliny v zemi:
Je vidět, že má přeci jen víc dužiny a plody jsou i větší, to potvrzuje jak jsi napsal, že zasazené v zemi by byly plody větší a bylo by jich víc, tak snad k tomu jednou dojde i u mě.