Test 5 různých trifoliat s poživatelnými plody
Poncirus trifoliata je jediný citrus, který můžeme vysadit do volné půdy bez ochrany v klimatických podmínkách České republiky, protože by měl odolat teplotám až – 25°C. V teplejších oblastech ČR bez větších problémů dlouhodobě roste a plodí již mnoho rostlin tohoto nejodolnějšího citrusu, trifoliáty rostou i ve vyšších, chladnějších polohách naší vlasti, ale zde už se zřejmě dostávají na hranici minimálních sum tepla, za kterých mohou dlouhodobě přežívat a plodit.
Prozatím byly pěstovány převážně jako okrasné rostliny, případně jako zdroj semen pro vynikající podnože do našich podmínek, na které se roubují ostatní odrůdy citrusů.
Jejich plody totiž obsahují mnoho semen, v průměru kolem 30, takže uvnitř už nezbývá dost místa pro dužinu a šťávu, plod navíc u velké většiny trifoliát obsahuje oleje a pryskyřice s odpudivou chutí, které lepí, takže ulpívají na rukou, zubech, případně náčiní používaném při zpracování plodů.
V posledních letech ale začalo přibývat zpráv ze zahraničí, i od našich pěstitelů, o jednotlivých rostlinách trifoliáty, které produkují poměrně poživatelné plody s menším obsahem pryskyřic a dají se tak lépe konzumovat, případně použít jako náhrada citrónu do čaje a pro další zpracování.
Rozhodl jsem se tedy shromáždit informace o těchto poživatelnějších klonech a samozřejmě z nich také získat plody, případně rouby. To se v letošním roce díky spolupráci a velké ochotě několika pěstitelů, žijících v různých koutech ČR podařilo a mám tak možnost přímého srovnání několika doposud známých klonů Poncirusu trifoliata, které alespoň podle zpráv od našich pěstitelů plodí poměrně poživatelné ovoce.
Poncirus trifoliata Hodonín
Popis rostliny
Rostlina roste na soukromém pozemku v Hodoníně v nadmořské výšce 167 m n. m, roste tak v jedné z nejteplejších oblastí ČR s průměrnou roční teplotou 9,5°C. Podle informací od ostatních pěstitelů, jsou plody dlouhodobě využívány do čaje, mají dobrou chuť a vůni, i když kvalita plodu může být každý rok rozdílná.
Popis plodu
Pro testování byl vybrán s plod největšími rozměry 5,8 x 5,4 cm a váhou 85,5g, většina plodů na stromě bude zřejmě o něco menší, ale tento plod dokládá, že trifoliáta „Hodonín“ je evidentně schopná produkovat téměř 6 cm plody s váhou přes 85g. To samozřejmě zvyšuje praktickou využitelnost a výtěžnost dužiny a šťávy. Plod je spíše kulovitého tvaru, zvrchu a zespodu mírně stlačený, barva kůry je žlutá s oranžovým nádechem.
Výtěžnost
Tento plod obsahoval 35 plně vyvinutých semen s délkou zhruba 1 cm a průměrnou váhou 0,2g, všechna semena dohromady vážila 7,8g, zabírají tak pouze 9,2% hmotnosti plodu. Z vážení jiného plodu jsem zjistil, že váha kůry představuje zhruba 60% a dužina bez semen 40% hmotnosti plodu, dá se zhruba odhadnout, že z tohoto téměř 6 cm plodu je možné získat cca 31g využitelné dužiny.
To dokládá na trifoliátu výbornou výtěžnost klonu „Hodonín“, pro názornost porovnání s plodem běžné mandarínky z obchodu, odrůdy „Okitsu“.
Popis chuti
Po nakrojení poměrně intenzivní jehličnatá vůně, lepivost šťávy na prstech je, ale v minimálním rozsahu. Plod je velmi šťavnatý, lze bez problému vymáčknout šťávu.
Šťáva v čaji
Zhruba 10 -20 vymačkaných kapek šťávy z plodu do štamprle s čajem je bez problému poživatelné, nejsou patrné žádné nepříjemné pachutě, v čaji šťáva tvoří viditelný zákal.
Šťáva samotná
Vymačkaná šťáva má sytě žlutou barvu, je velmi kyselá podobně jako citrón, v chuti opět nejsou patrné známky hořkosti nebo jiné pachutě, ve vůni je trochu cítit specifický odér poncirusu, takže vůně samotné šťávy není moc příjemná.
Chuť šťávy smíchané na lžičce s trochou medu
Žádná pachuť, bez problému poživatelné, ale ani v tomto případě nelze mluvit o nějakém chuťovém zážitku.
Chuť dužiny
Dužina se dá také bez větších problémů pozřít, opět hodně kyselá chuť a je už patrná i trochu jehličnatá příchuť, která zůstává v ústech i po dojezení. Pokud se nabere i trocha bílého albeda, je cítit výrazná hořkost, hořké jsou i samotné membrány.
Přidáni čajové lžičky cukru do poloviny plodu
Bez větších problému poživatelné a alespoň trochu se to blíží něčemu, o čem by se dalo prohlásit, že má přijatelnou chuť, po přidání cukru se viditelně uvolňuje víc šťávy a vzniká zajímavý mix chuti, i když občas jsou patrné i docela ostré a hodně kyselé příchutě. Po chvíli míchání lžičkou se obsah plodu jakoby rozpustil a je bez problému možné nabrat několik lžiček.
V chuti tohoto mixu, i přes sladší chuť dodanou cukrem, je stále patrný ostrý dojezd, obzvlášť pokud při míchání lžičkou uvnitř plodu občas naberete trochu bílého hořkého albeda, který trochu kazí jinak celkem přijatelnou chuť.
Celkové zhodnocení plodu trifoliáty Hodonín
Díky velké velikosti a neobvyklé šťavnatosti se plody této trifoliáty čistě z praktického hlediska dají velmi dobře zpracovávat pro kuchyňské využití, lepivost je sice stále přítomna, ale nejde o nic extrémního.
Šťáva plodu by díky velké kyselosti mohla sloužit jako celkem dobrá náhrada citrónu v čaji, odvážnější jedinci mohou zkusit do rozkrojeného plodu přidat lžičku, možná raději několik lžiček cukru 🙂 a dopřát si poněkud zvláštní chuťový zážitek, který ale nejspíš nebudou chtít zažívat příliš často :).
Zkrátka „Hodonín“ nelze sice považovat za přímou náhradu stolního ovoce jako jsou mandarínky nebo pomeranče, ale pro další zpracování na džem nebo jako náhradu citrónu v čaji ho lze doporučit jako perspektivní klon.
Poncirus trifoliata „Tachov“
Popis rostliny
Tuto rostlinu trifoliáty získal současný majitel od jiného českého pěstitele jako malý semenáč, v roce 2013 již byla zasazena v zemi, stáří vysazeného semenáče mohlo být odhadem 4-5 let. Rostlina poprvé kvetla v roce 2017, tedy po 4 letech od zasazení na trvalé stanoviště, plody tehdy ještě neudržela, první sklizeň plodů přišla až letos, v roce 2019.
Doba nástupu do plodnosti se tak shoduje s informacemi dalších pěstitelů, v našich podmínkách od vysetí semínka po první plodnost většinou uběhne 8 – 10 let.
Roste na pozemku soukromého majitele v nadmořské výšce 520 m n. m. v městě Tachov v Plzeňském kraji, což dobře dokládá, že i ve vyšších polohách ČR dokáže trifoliáta dlouhodobě růst a plodit.
Popis plodu
Plody této trifoliáty jsou stále spíše kulatějšho tvaru, i když na některých plodech se vytváří na špičce plodů „pupík“, který dodává plodu zdání více protáhlejšího tvaru než ve skutečnosti má, průměrná váha 4 plodů byla 52g, šířka plodu se pohybuje kolem 5cm, testovaný plod měl šířku 4,7cm a výšku 5 cm, vážil 49g.
V plodu bylo 12 vyvinutých a 4 malá nevyvinutá semena, tento konkrétní plod tak měl nejnižší množství semen z testovaných, ta celkem vážila 2,7g a na 1 semeno tak bez započítání malých připadá v průměru 0,21g, váha semen tvořila jen 5,5% celkové váhy plodu, je ale pravděpodobné, že ostatní plody budou mít semen více, majitel rostliny hlásil i 38 semen v 1 plodu.
Popis chuti
Po nakrojení je cítit mírnější vůně než u Hodonína, prsty trochu lepí, ale nejde o nic extrémního. Z plodu není možné vymáčknout v podstatě žádnou šťávu, což možná přispívá k menší lepivosti a méně kyselé chuti než má Hodonín.
Díky nemožnosti oddělit šťávu jsem nemohl provést její ochutnávku bez dužiny, takže jsem lžičkou začal nabírat trochu dužiny, mírně nahořklé chuti, přitom jsem si všiml, že jde poměrně lehce oddělit od kůry, takže jsem kůru sloupl a celý vnitřek plodu po chvíli sbírání odvahy strčil do úst a k mému velkému překvapení jsem ho bez problému celý snědl a klidně bych si dal další.
Chuť mnohem méně kyselá než u Hodonína, s mírnou hořkostí, nejvíc asi připomíná grep, opět s trochu jehličnatou příchutí, ale mnohem méně výraznou než u Hodonína.
Celkové zhodnocení plodu trifoliáty „Tachov“
Velké překvapení tohoto testu, plod slušné velikosti kolem 5cm sice nebude zřejmě možné využít jako náhradu citrónu, díky nemožnosti z něj vymáčknout šťávu, ale pokud se opakovaně potvrdí u poncirusu unikátní snazší oddělitelnost dužiny od kůry a mnohem méně kyselá a ostrá chuť, než má klon Hodonín, stala by se tato trifoliáta zatím nejlepším kandidátem pro kuchyňské využití.
Dokonce si dovedu představit její plody jako celkem přijatelnou náhradu grepu, díky nízké kyselosti je lze bez nějakého přemáhání konzumovat podobně jako grep, i když jistá hořkost v chuti je stále patrná. Záleží ovšem jestli tato výjimečná chuť není způsobena spíše souběhem pěstebních podmínek v letošním roce nebo je skutečně dána geneticky a bude se každý rok opakovat.
Poncirus trifoliata Kavkaz
Popis rostliny
Malý 15cm semenáč obdržel současný majitel v roce 2012 od legendárního českého citrusáře Karla Urbana z Korýtek, který si semena mateřské rostliny kdysi dovezl ze svých cest do bývalého Sovětského svazu, měla by pocházet někde z pohoří Kavkazu a podle informací pana Urbana by měla být hodně mrazuvzdorná.
Do testu jsem tuto rostlinu zařadil spíše náhodou, hlavně vzhledem k zajímavému původu bych ji rád otestoval na využití jako podnože, stálo by za zkoušku ji otestovat i na mrazuodolnost v chladnějších oblastech ČR. V testu tak zastupuje spíše klasickou trifoliátu s vyšším obsahem pryskyřic.
Popis plodu
Po nakrojení plodu je cítit poměrně intenzivní jehličnatá vůně, nůž je hodně zalepený, stejně jako prsty. Z plodu lze vymáčknout malé množství šťávy, která má hodně kyselou, ostrou chuť s nahořklou příchutí.
Šťáva v čaji
Po přidání 10-20 kapek šťávy do štamprle čaje nejsou sice cítit žádné pachuti, čaj má lehce nakyslou chuť, ale lze cítit mírné ulpívání pryskyřice na zubech.
Samotná dužina při vyjídání lžičkou je stále dost kyselá i po přidání cukru, jsou stále v chuti patrné ostré, výrazné dozvuky.
Celkové zhodnocení plodu trifoliáty „Kavkaz“
Jedná se spíše o klasickou trifoliátu se zvýšeným obsahem pryskyřic, která se pro využití plodů na kuchyňské účely moc nehodí, takže ji pro tyto účely nelze příliš doporučit.
Poncirus trifoliata Flying Dragon „VS“
Popis rostliny
Rostlina byla zakoupena jako malý semenáč v Buchlovicích, vysazena do volné půdy byla v roce 2012, poprvé zakvetla a rovnou přinesla plody v roce 2018, tedy 6 let od vysazení, semenáč mohl být 2-3 roky starý, takže k dosažení první plodnosti došlo opět po 8 – 10 letech od výsevu semene.
Jedná se asi o 1,5 m vysokou rostlinu, která roste na pozemku soukromého majitele v Moravském Písku v 180 m n. m. s průměrnou roční teplotou 9°C, průměrný roční úhrn srážek činí 550 mm/m2, jde tedy o teplejší oblast ČR. Je zasazena blízko domu, na patě 15 m studny, kde roste a přežívá bez problémů, nemá žádnou zvláštní péči.
Popis plodu
Plody mají téměř ideální kulovitý tvar, jak dokládají jejich rozměry 3,8 x 3,7 cm, plod tohoto Flying Dragonu je tak nejkulatější z testovaných a také má nejhladší kůru žluté barvy s minimem zvrásnění. Menší velikost plodu dokládá i jejich hmotnost 32g, v testovaném plodu bylo 21 velkých semen a 3 menší.
Semena celkem vážila 4,6g a na jedno semeno tak připadá v průměru 0,21g, takže mají přibližně stejnou váhu jako semena trifoliáty s většími plody. To se pak samozřejmě odráží i na poměru váhy semen k celkové váze plodu, semena tak zabírají 14,3% hmotnosti plodu.
Popis chuti
Po nakrojení je cítit mírnější jehličnatá vůně než u Hodonína, prsty prakticky nelepí, v testu má zatím tento FD podle všeho nejnižší obsah pryskyřic, což potvrzuje zkušenosti ostatních pěstitelů Flying Dragonu. Plod je poměrně šťavnatý a lze z něj vymáčknout relativně dost šťávy, ta má vcelku nerušivou vůni, typicky jehličnaté tóny jsou rozeznatelné, ale v menší míře než u klasické trifoliáty.
Šťáva samotná
Chuť je kyselejší, ale trochu méně než u citrónu nebo u „Hodonína“, v ústech dlouho nezůstává patrný dojezd chuti, ale trochu ostřejší pachuť je stále rozeznatelná, byť méně intenzivní než u Hodonína.
Šťáva v čaji
Zhruba 10 -20 vymačkaných kapek šťávy z plodu do štamprle s čajem je bez problému poživatelné, v čaji šťáva tvoří viditelný zákal a rychle sedá ke dnu, chuť je příjemně nakyslá jako po citrónu, žádné pachutě či hořkost nejsou patrné.
Chuť dužiny
Jako minulý rok jsem i letos ohrnul půlku plodu jakoby naruby a dužinu jsem vyjedl, chuť byla letos kyselejší než loni, při přikousnutí bílého albeda samozřejmě nahořklá, ale dala se tímto způsobem bez problému pozřít, kromě zmíněné hořkosti nebylo v chuti cítit výrazně nepříjemné pachuti, jen byl plod letos o něco kyselejší, což může být ovlivněno letošními klimatickými podmínkami, možná i dobou od utržení plodu.
Přidáni čajové lžičky cukru do poloviny plodu
Po přidání cukru se neuvolnilo tolik šťávy jako u Hodonína, ale chuť se zlepšila a v této úpravě lze plod celkem bez problému pozřít, i když chuť je stále trochu ostřejší a lze cítit i mírné ulpívání pryskyřice na zubech.
Celkové zhodnocení plodu Flying Dragon „VS“
Flying Dragon „VS“ již druhým potvrzuje lepší poživatelnost než má klasická trifoliáta, ať už jde o znatelně menší obsah pryskyřic nebo méně kyselou chuť, jde tak o perspektivní klon trifoliáty pro kuchyňské využití, který jde bez problému doporučit jako náhrada citrónu do čaje, v lepších letech, alespoň soudě podle méně kyselé chuti v loňském roce, by šel bez větších problému zkonzumovat i jako stolní ovoce, popřípadě s přidáním cukru lze snížit kyselost na více přijatelnou úroveň v horších letech.
Aktualizace srpen 2020
V prosinci 2019 jsem narouboval 4 jedlejší poncirusy na jednu trifoliátovou podnož, FD „VS“ vytvořil pouze květní pupeny, ve stejné době kvetl také roub Citrumela 5*, takže jsem využil příležitosti a květy FD opyloval pylem Citrumela. Na roubu se vytvořily 3 plody a jeden z nich kupodivu vydržel až do dozrání. První tři měsíce strávila naroubovaná trifoliáta v domě na jižním okně se zhruba 4 hodinovým přisvěcováním LED lampou, do konce května dále rostla ve skleníku a léto strávila na plném slunci venku.
Plod se začal vybarvovat už v červenci, nechal jsem jej plně vyzrát a utrhl 20.8. 2020. Chuť jsem testoval ihned po utržení, tvar plodu tentokrát nebyl tak pěkně kulatý jako z mateřské rostliny a byl trochu zploštělý měřil 3,7 x 3,3 cm, váha byla 24,48 g,
z toho na kůru připadlo 8,89g a semena vážila jen 1,61g.
Dužina pak vážila 13,98g, takže využitelnost plodu je 57,11%, tento lepší poměr byl dán hlavně velkým množstvím nevyvinutých semen, kterých bylo 21, 6 mělo poloviční velikost, ale byla zakulacená a jen 6 mělo obvyklou velikost semen trifoliáty.
Při naříznutí plodu prsty trochu lepily, dužina měla výrazně žluté zbarvení a s trochou snahy šla oddělit od kůry, ta byla proti minulému roku tenčí, stejně jako bílé albedo. Kousky dužiny šly bez problému sníst, chuť byla i přes chladnější, velmi deštivé léto lepší a méně kyselá než loni, naměřil jsem Brix 8°, membrány byly hořké, ale necítil jsem žádné vyloženě odpudivé příchutě, ani se nic nelepilo na zuby nebo rty.
Tento plod vypěstovaný v mých podmínkách mě tak celkem přesvědčil, že lepší poživatelnost klonu FD „VS“ není dána teplejším klimatem Jižní Moravy nebo polohou a ošetřováním mateřské rostliny v Moravském Písku, ale dobrou chuť je možné docílit i v odlišných podmínkách na mladé podnoži v pouze 7l květináči.
Semena jsem vysel do substrátu, takže je malá šance na získání křížence s Citrumelem 5*, ale vzhledem k velkému počtu nevyvinutých semen to nevypadá moc nadějně, každopádně s tímto klonem budu dále pracovat, o svých kvalitách mě letos definitivně přesvědčil.
Poncirus trifoliata Sladká
Popis rostliny
Semena této trifoliáty si přivezl současný majitel z Mostaru v Bosně a Hercegovině, od výsevu uběhlo zhruba 10 let, plodit začala přibližně po 6 letech, roste na soukromém pozemku na Plzeňsku v nadmořské výšce zhruba 400 m n. m.
Jedná se o nejodlišnější trifoliátu z testovaných, má i nejmenší plody s velmi silnou a hrbolatou kůrou, navíc plodí 2 druhy vzhledově odlišných plodů.
V minulých letech měly větší plody dužinu zbarvenou téměř do oranžova a znatelně nasládlou chuť bez hořkosti, chuť připomínala kyselejší pomeranč, viz následující foto od K. Mundla
Rostlina produkovala i tvarově trochu odlišné menší plody, které měly horší chuť. Bohužel v posledních letech přináší velmi malé plody s minimem dužiny, zřejmě i kvůli velkému suchu v západních Čechách, trifoliáta je bez závlahy.
Popis plodu
Sladká má nejmenší plody z celého testu o rozměrech 3 x 2,4 cm a váhou kolem pouhých 10g, plody jsou nejvíce stlačené a mají nejplošší tvar. Když k malým rozměrům připočteme ještě velmi tlustou kůru, zvláště bílé albedo, tak i přes mnohem menší semena s průměrnou vahou 0,06g se nedá o nějaké výtěžnosti hovořit a obsah dužiny by se dal alespoň v posledních 2 letech nejlépe zhodnotit jako „co by se za nehet vešlo“. V roce 2018 dužina prakticky nebyla a spíše membránový skelet měl zelenou barvu, letos je situace o trochu lepší a je patrná žlutější barva dužiny.
Popis chuti
Díky malé velikosti plodu a minimu dužiny v posledních 2-3 letech nelze v podstatě chuť stanovit, v kůře je poměrně silný obsah pryskyřice, takže při nakrojení dost lepí, šťávu nelze vymáčknout a v minimum dužiny převládá spíše nahořklá chuť. Ta je ovšem dána spíše absencí dužiny a kvůli tomu i zvýšeným podílem hořkých membrán.
Celkové zhodnocení plodu Sladké
Sladká je viditelně geneticky nejodlišnější od všech ostatních trifoliát a některé znaky naznačují, že by mohlo jít o Tetraploid, případně jiný polyploid se zvýšeným počtem chromozómů. V současných podmínkách bohužel nelze chuť jejích plodů posoudit, protože velikost a obsah plodu je nejspíš ovlivněn ne zrovna optimálními pěstebními podmínkami.
Na konečné zhodnocení a potvrzení lepší chuti si budeme muset počkat až do doby, kdy se podaří roubování tohoto klonu a dosáhne se sklizně v lepších podmínkách, v těch by se měl přeci jen zvýšit obsah dužiny, protože v minulých letech Sladká evidentně produkovala lépe využitelné plody, i když malé rozměry plodu budou zřejmě dány geneticky, velikost plodu by se při pravidelném hnojení a závlaze mohla také o něco zvýšit.
Závěr
V testu se ukázaly poměrně velké rozdíly nejen v tvaru a velikosti plodů, ale i jejich chuti, jestli je ovšem chuť těchto trifoliát skutečně ovlivněna geneticky nebo spíše pěstebními podmínkami, tj průběhem počasí v daném roce, průměrnou teplotou oblasti, zálivkou, hnojením, stářím rostliny atd bych si zatím netroufl jednoznačně říct.
Plody většiny testovaných trifoliát by mohly sloužit bez problému jako náhrada citrónu v čaji, některé by šly pozřít včetně dužiny, případně s cukrem, ale očekávat, že trifoliáta poskytne stejný chuťový zážitek jako mandarinky nebo pomeranče je samozřejmě nereálné.
Nicméně pokud by se u některého klonu dlouhodobě potvrdila méně kyselá chuť a menší obsah lepivých látek, mohly by plody trifoliáty bez větších potíží najít uplatnění i při dalším kuchyňském zpracování, v zahraničí jsou běžně dostupné recepty na marmeládu z trifoliáty, která má dobrou chuť připomínající originální a především v Anglii populární marmeládu z hořkých pomerančů.
Pokud se mi na jaře podaří naroubovat tyto klony na jednu starší trifoliátu, budou růst na stejné podnoži, ve stejných klimatických podmínkách a mít stejnou závlahu a hnojení. Potom už budu moct poskytnout přesnější informace a potvrdit jestli jsou mezi nimi skutečné rozdíly v chuti dány geneticky nebo byly spíš ovlivněny pěstebními podmínkami.
Na závěr bych rád poděkoval všem pěstitelům, kteří ochotně poskytli plody těchto rostlin, pokud vás toto téma zajímá můžete se podělit o své zkušenosti v komentářích pod článkem, případně se aktivně zapojit do diskuse na Kiwiforu nebo Subtropické-rostliny.
Pokud máte zájem o získání semen Sladké a jejich letošních semenáčů mám jich dostatek, v omezeném množství mohu poskytnout letošní semenáče FD „VS“, v případě zájmu mě můžete kontaktovat zde.
Komentáře
Napiš komentář jako první ;)