Návštěva u Petra Broži
Jeden z našich nejznámějších pěstitelů citrusů Petr Broža už dlouhá desetiletí úspěšně pěstuje citrusy v drsných podmínkách Vysočiny v 550 metrech nadmořské výšky. I přes nepříznivé klimatické podmínky, velkou pracovní vytíženost a několik nešťastných událostí, které v minulých letech zapříčinily velké ztráty v jeho unikátní kolekci citrusů, která čítala přes 500 odrůd, je u něj opět k vidění mnoho krásných rostlin, které přinášejí bohatou úrodu, o čemž jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit v listopadu 2019.
Petr Broža mě nejprve ochotně provedl svojí zahradou, i přesto, že právě zasypával rozvody dešťové vody k podzemní jímce, která bude sloužit pro závlahu stovek rostlin vysazených v udržované okrasné zahradě. Z venkovní výsadby mě nejvíce zaujalo několik tomelů viržinských, které měly právě dozrálé, chutné sladké plody.
Jde o příbuzný druh tomelu japonského (Diospyros kaki), jehož plody jsou k dostání i v našich obchodech pod názvem Kaki. Vyšlechtěné odrůdy tomelu viržinského (D. virginiana) mají sice menší plody, ale zato jsou mnohem mrazuvzdornější, i když drsné klima Vysočiny dává zabrat i těmto odolnějším tomelům, které po výsadbě dlouhá léta vymrzaly, přesto se dokázaly přizpůsobit a po zesílení už přinášejí i úrodu, i když ne vždy stihnou plody do zimy dozrát.
Ve skleníku pak Petr zimuje i tomel japonský v kontejneru, který měl také dozrálé velké plody…
Podobně se mu daří venku pěstovat i nejmrazuvzdornější citrus Poncirus trifoliata, který má zasazen u jižní stěny skleníku, kde úspěšně roste a plodí společně s fíkovníkem a dalšími rostlinami. V tomto drsnějším klimatu vydržel a zaplodil až semenáč poncirusu od P. Jeřábka z Vyškova, předchozí pokusy s roubovanými poncirusy neměly dlouhé trvání.
Na virtuální prohlídku jeho zahrady a skleníku se můžete ostatně vydat i sami prostřednictvím videa, které Petr Broža každoročně zveřejňuje na Youtube:
Skleník
Skleník po citrusy je v současnosti celý pokryt 16mm polykarbonátem, tento materiál si pochvaluje pro nízkou hmotnost a snadnou instalaci, moc naopak nedoporučuje původní solární tvar se střechou svažující se k severu až na úroveň okolního terénu, protože rostliny vysazené u severní stěny, která je celá zahloubena mají méně světla a jsou stíněny řadou rostlin rostoucí blíže šikmé jižní stěně.
Petr spíše doporučuje opačný sklon střechy k jihu – ideálně na jižním svahu a výsadbu rostlin do teras, aby ta na severní straně byla nejvýše, přehřívání v době květu a v létě pak řešit odklápěcí střechou nebo demontáží několika panelů, což právě polykarbonát umožňuje.
Vůbec nejlepší podmínky pro skleník má ten, kdo má podsklepený domek s kotelnou. Z kotelny vstup do skleníku, střechu k jihu udělat z hliníku a polykarbonátu, aby šla zvedat. Po většinu zimy by stačilo přebytečné teplo z kotelny, pomohlo by i v říjnu-listopadu k dozrávání plodů.
Na fotce můžete vidět vstup do původní kotelny, kde byl kotel na tuhá paliva, který původně sloužil k vytápění skleníku, což vyžadovalo nepohodlné pravidelné přikládání paliva i během noci, dnes už je skleník napojen na ústřední vytápění domu, kde je kotel na dřevo a teploty ve skleníku tak může Petr sledovat pomocí mobilu a také rovnou na dálku regulovat automatický kotel (vypínat/zapínat čerpadlo do větve do skleníku, měnit nastavený program teplot, atd., odpojení do skleníku nevadí – kotel topí do domu či akum.nádrží), což je samozřejmě mnohem pohodlnější než v – 20°C vybíhat několikrát za noc z domu přikládat…
Nyní nepotřebnou kotelnu Petr Broža šikovně využil pro prostor na pokusy s pěstováním mrazuodolných citrusů, do betonového stropu udělal několik otvorů, uvnitř kotelny pak snížil strop zhruba o půl metru a tento prostor naplnil substrátem. Prozatím do těchto otvorů vysadil citrumela a poncirusy, která tak mají teplo od spodu ze skleníku a nahoře jsou tuto zimu provizorně zakryta, později pro ně chce vyrobit lepší kryt z polykarbonátu.
Citrusy ve skleníku
Dříve Petr pěstoval velké množství citrusů i v nádobách, ale po velké ztrátě těchto rostlin, se snaží v prostorech původně určených pro zimování citrusů v nádobách spíše budovat vyvýšené záhony vyplněné substrátem, odpadají tak problémy s kořeny, přehříváním a přelitím, rostliny lépe rostou a péče o ně je jednodušší.
V současnosti je skleník opět zaplněn mnoha vzrostlými, zdravými a bohatě plodícími citrusy, i když Petr dodává, že původní množství unikátních odrůd, které shromažďoval přes 30 let se mu už obnovit nepodaří, pro mnohé citrusáře včetně mě je i tak stav jeho rostlin přes velké ztráty v minulých letech stále velkou inspirací a jen těžko dosažitelným cílem…
Odrůdy citrusů
Přestože jeho současná sbírka nedosahuje dřívějšího množství odrůd, snaží se postupně obnovovat hlavně osvědčené odrůdy citrusů, ve skleníku se tak nachází mnoho odrůd pomerančů, které doporučuje pro jejich schopnost udržet plody přes zimu bez poškození, na rozdíl od mnoha odrůd mandarín, které přes zimu plody neudrží nebo hodně ztrácejí na kvalitě.
Pomeranče po silném ochlazení přestanou v listopadu-prosinci-lednu intenzivněji dozrávat, ale po začátku přitápění v únoru dokáží dozrání dokončit bez ztráty kvality. Jde o nejranější odrůdy Newhall, Fukumoto, Navelina, Skags Bonanza a Ordo.
Ve skleníku jsem tak mohl vidět i 2 roky staré plody pomerančů, jak můžete vidět na úvodní fotce, které dorostly až do dvojnásobné velikosti proti letošním plodům a u pigmentových odrůd dosáhnou i typicky červeného zabarvení kůry i dužiny.
Pomeranče
Mandariny
Další velkou část pěstovaných odrůd tvoří mandaríny, je zde k vidění mnoho odrůd odolných, raných a mezi našimi pěstiteli stále oblíbených mandarín Unshiu, které každoročně poskytují bohatou sklizeň, i když po přeplození mohou mít v následujícím roce výrazně menší úrodu. Ve sbírce se nachází osvědčené japonské odrůdy jako Kawano, Miyagawa, Ichimaru, Wakayama, Owari, stejně jako ruská Sláva Vavilova nebo chorvatská Zorana.
Osobně mě zaujala zvláštní odrůda „Chosta“, kterou naši citrusáři dovezli v 80. letech z města Chosta ležícím na ruském černomořském pobřeží blízko hranice s Gruzií. Rostlina přináší výrazně ploché žluté plody s prohlubní, které mají zvláštní kořenitou příchuť, jelikož roub byl odebrán ze stromu v městských lázních, nikdo neví o jakou odrůdu se jedná, ale podle některých znaků je dost podobná Shiva mikanu.
Další pěstovanou kuriozitou je italská mandarina Trabut, která má temně rudou barvu dužiny, Petr ji získal od francouzského pěstitele E. Mazzoly. Tato mandarína je pozdnější a v listopadu byla stále zelená, měl jsem ale možnost ochutnat plod v únoru, kdy byl už plně vybarven, i když bohužel chuť za atraktivním vzhledem poněkud zaostává.
Citroníky
Stálé místo v kolekci mají i citroníky, které si Petr cení pro jejich dobrou využitelnost v kuchyni, díky opakovanému kvetení některých odrůd tak poskytují plody celoročně. Jako náhradu citrónů je možné využít i další kyseloplodé odrůdy, jako různé odrůdy Rangpurů, Kalamondin, Perský lajm, Limequat, bude obnoven i Limonquat nebo hybrid Bajoura (Citrus limonimedica), což je obecnější název pro křížence citroníku a cedrátu, k nám byla dovezena K.Urbanem od Černého moře.
Další odrůdou poskytující velké plody podobné citrónům je Citrus macrophylla Alemow, kříženec pravděpodobně Cedrátu s papedou Citrus micrantha “ Biasong“, původem s Filipín, používá se i jako vzrůstná podnož pro citroníky.
Ostatní odrůdy
Mimo tradičních odrůd je možné ve skleníku nalézt i další zajímavé a ne moc známé hybridy a odrůdy. Petrovi se podařilo udržet k nám dovezené italské hybridy kumkvátu s citroníkem a kumkvátu s mandarínou, i když s těmi moc spokojený není, osobně mě chuť hybridního kumkvátu s mandarinou také moc nenadchla. Na první pohled zaujme svými nezvyklými žebrovanými plody spíše okrasná odrůda Bigaradie „Canaliculata“, která sice nemá praktické využití, ale vzhledm plodů patří k nejatraktivnějším citrusům.
Pro fanoušky mrazuodolných citrusů je velmi zajímavý hybrid Citrusu ichangensis, což je mrazuodolná papeda z Číny, s nejmrazuvzdornějším Poncirusem trifoliátou, vyšlechtěná německým pěstitelem Bernardem Vossem a pojmenovaná N1Tri Voss. U hybridu převážily geny Ichangensisu, takže má typické papedové listy a jen zřídka se objeví list s náznakem trojlístku. Plody jsou atraktivní žluté hruštičky s průměrnou hmotností kolem 70g s kyselou chutí se zvláštní ostřejší příchutí, ale dají se použít jako náhrada citrónu do čaje, sám jsem je snědl lžičkou jako grep. O žádnou pochoutku sice nejde, ale přesto jde o výrazné zlepšení chuti proti oběma rodičům…
Velmi dobrou chuť měl naopak plod Novozélanského limonádového hybridu, který slouží pro přípravu chutných limonád, ale dá se jíst i jako stolní ovoce, pro mě je jedním z nejchutnějších citrusů, co jsem měl možnost ochutnat, jde o perfektně vyvážený mix sladké a lehce nakyslé chuti, i když to samozřejmě může být subjektivní.
Závěr
Jak vidíte i přes velmi těžké zkoušky v minulých letech, kdy už chtěl Petr Broža s pěstováním citrusů dokonce skončit nakonec přeci jen vydržel a přes velké zdravotní komplikace a pracovní vytíženost se mu podařilo svoji sbírku alespoň částečně obnovit a tak může nadále sloužit jako zdroj inspirace a mnoha cenných rad pro ostatní pěstitele citrusů, i když okolnosti už mu nedovolují věnovat citrusům a komunikaci s pěstiteli tolik času jako v minulosti.
Tento článek tak berte jako zprávu o současném stavu citrusaření jednoho z našich nejúspěšnějších pěstitelů a nezbývá než mu popřát hodně zdraví a sil aby nás i nadále mohl ohromovat rostlinami obsypanými plody nebo dalšími zajímavými odrůdami, které v minulosti díky svým kontaktům a cestám do zahraničí zpřístupnil ostatním českým pěstitelům.
Komentáře
Napiš komentář jako první ;)